Severní Teritorium křížem krážem
Den třináctý

Z Tennant Creek do Mataranka

15/9

Daří se odrazit už kolem deváté, Zoncna už fakt peče. Bundy už máme ani nevím kde hluboko v báglech, mikiny shazujeme za chvilku a Monika zvažuje jízdu v plavkách.

Přechází ji to poté, co předjíždíme prvních pár Road Trains (Tahač se třema i čtyřma návěsama co má přes třicet a někdy až okolo 50 ti metrů, to by bylo na D1 :)

Na odpočívadlech nacházíme lusky mýdelníky (nikdo neví jak se to vlastně jmenuje) tak si pár trháme. Aboši s tím prej lovili ryby a jinak to funguje nejen jako mýdlo ale taky

to funguje na spáleniny jako přírodní analgetikum.

Krajina se začíná měnit,tráva všude, i když suchá, stromy začínaj bejtr vyšší a vyšší a to vedro...

Kafe zadarmo pro řidiče už si bereme aji bez benálu, dnes urazíme přes 570 km, tak se tím držíme při životě.

Na jedné benzince potkáváme pokérovanýho pumpařa, tomu už to vedro fakt leze na mozek. No na Wolfe Creek (doporučuju zkouknout jestli rádi horrory) odsud není zas tak daleko, kdoví.....

Zachraňuje nás zelenovlasá dyke on bike (terminus technicus, v překladu: lesba na mašině) z Perthu na Hondě, takže pumpař se zas může chvilku vozit po ní.

Je pozdě, posledních 80 km do Mataranka už vyhlížíme, kde začnou vylízat ne silnic klokani. Mezi těma hromadama termitišť kolem cesty je těžký je zahlídnout.

Dorážíme na flek, baba na recepci je příjemná, za 16 babek na noc pro oba romantickej flek pod palmama u řeky, vokolo poletujou Flying Foxes.

Po cestě z retychu pozoruje Monča klokany. A zejtra den voraz, co víc si můžem přát. I žáby na hajzlu máme.