Jižní Austrálie poprvé
Den osmý

Z Coober Pedy na Ayers Rock, neboli Uluru neboli Šutr

10/9

Na cestě jsme tentokrát už v 9 hodin místního času (to je o půl hodiny míň než v Sydney). Nemusíme balit stan, to pomohlo.

Do nádrží co se vejde a honem na dálnici. Dnes je den přesunu, žádná vyhlídková jízda. V podstatě zastavujeme jen abysme si dali fotku na hranici South Australia a Northern Territory. Pro mě jen tenhle způsob vejletu v těchto končinách už jistou formou tradice. Posledně jsem jel opačně z Yulara do Coober Pedy sólo, nevyspanej (pár hodin jsem v noci strávil tím, že jsem se snažil usnout na hajzlu pro postižený (to jsem fakt tehdá dost byl...postiženej) na holejch dlaždičkách.

Postiženej jsem byl tím, že jsem neměl stan a venku chcalo (ano ano, celej já, když su uprostřed pouště na motorce bez stanu, musí chcát) a na normální hajzl jsem se neposkládal. Ve dvě ráno jsem to tehdá vzdal, skočil na Kawu a vyrazil na skoro 800 km dlouhou cestu. Ano, i na motorce se přátelé dá usnout. Ale ustál jsem to, na rozdíl od toho Japončíka co na dvěpade vlastním tělem prorazil tunel tím křovím co je okolo Barkly Highway, někde u Camooweal.

Kruci ten byl otrhanej jak Vánoční stromeček na Tři krále.

Ale zpět k naší cestě. Kolem druhé přejíždíme hranici do NT (Severního Teritoria) a rozhodujeme se nezapíchnout to v Erldunda, ale natáhnout to co nejdál.

Po Lasseter Highway toho moc k vidění není.

Ze zvířat jen zdechliny všeho druhu, přes klokany a krávy až po velblouda, hýbaj se jen orli co se na zdechlinách živí. Pěkní macci.

Jen Monča zahlídla dva živý velbloudy kus od cesty. Nakonec to dotahujem až do Curtin Springs. "Kemp" je zadarmo, to je fajn. Potkáváme dva mladý Hakoše na motorkách a připojujeme se k jejich plánu. Nebudeme zejtra vyhazovat za ubytování v Yulara, vyrazíme nalehko na jedné mašině a zvládneme to zpátky do večera.

Je to jen 130 km daleko a dnes jsme zvládli 651. Monika je statečná.