Nuda na Nullarbor Plains
Šestaštyricáté den

Přes pláně Nullarbor

18/10

V osm ráno po usušení stanu a nabalení pokračujem po Eyre Highway dál a dál na východ. Vlastně už je 8:45, mají tady Central Western Australia time zone. Sjíždíme z kopce do Madura. Benál za 1,64, no zkusíme to kousek dál. Po levici vidíme náhorní plošinu, vypadá to, jako kdybysme sjeli o schod dolů, z jedné plochy na druhou.

V Mundrabilla Roadhouse so konečně po 170 km dáváme snídani a kafe. Náladu si ještě vylepšujem beneli za dolar čtyřicet šest, a pohledem na velrybí lebeň a vrak auta z roku 1926, co s ním nějací dobrodruzi v šedesátým sedmým vyrazili na vejlet a když se rozpadlo, nechali ho stát opodál a teď je k mání za 4000 dolarů :-)

U Eucla šplháme zase "o schod" zpátky nahoru, přejíždíme hranici do S.A. neboli Jižní Austrálie a vjíždíme do Nullarbor. V Abošštině to znamená " žádný strom" a volně do češtiny přeloženo NULA-BOR , žádnej bor. říkám furt, že Austrálii měli osídlit češi.

Házíme čučku na pobřeží a při jedné takové zastávce potkáváme Francise. Irčana, co tlačí kolečkový křeslo se svým neviditelným kámošem Harveym z Perthu do Byron Bay. Srandovní kolík.

Ženeme dál, ale nakonec to balíme proti plánu o chlup dřív, už po 582 km a opět táboříme na divoko kousek od silnice v buši. Ke spaní nám svítěj miliardy hvězd a hučej v dáli Road Trainy.

Zejtra se vracíme do civilizace. Už to potřebujem, z Moniky se stává chlap. Začínaj jí trošičku smrdět nohy :)