Porád rovně po Eyre Highway
Pětaštyricáté den

Eyre Highway a nejdelší rovinka

17/10

Vstáváme brzy. Rychle balíme mokrej stan a zase začíná krápat. Než vyrazíme, naštěstí přestane, takže to ženem až do Norseman, ospalýho zlatokopeckýho městečka, kde nakupujem zásoby.

Na začátku Eyre Highway plníme mašiny a živíme potulnýho čokla co vypadá jak kříženec dogy a chrta. Je tak hladovej, že Mončin sendvič zhltává na jedno polknutí, ale ne zas tak, aby zbóchnul i nabízenej zbytek jabka.

Na Eyre Highway nás čeká překvapení v podobě šedesáti kilometrové opravy, takže na našich zasloužilých pneumatikách jsme nuceni si to opět hnát kilo po polňačce. Zase se modlím, aby vydržely.Hloubku vzorku už jsem pro sichr přestal kontrolovat v Albany,

Včera jsem jel 500 km po silnici zbůsobem cik cak, od lajny k lajně, abych ušetřil prostředek (Tady to de, auto potkáte 3x za den), ale stejně myslím, že to je platný jak mrtvýmu zimník.

Holt to prostě nějak, nevím jak, bude muset do Adelaide vydržet. Projíždíme nejdelší 90ti mílovej (146.6 km) Australskej úsek úplně rovné cesty. Půl druhé hodiny jízdy po naprosté rovině nám zpestřují klokani (hlavně ti, co ležej na silnici), párek mláďat Emu a taky slušně hustý hejno jakejchsi lítajících potvor. Doufám, že jsou škodlivý, po našem průjezdu hejno slušně prořídlo :-) Ze sucháčů, bot, helem a motorek máme slušný hmyzí hřbitovy.

Po 635 km to berem na odpočívadlo a opět kempujeme na divoko mezi asi osmi karavanama. Monika si konečně na ohni opíká něco jako párky, co se na ně těší už ze Sydney.